DUŠE DÍTĚTE JE DAR OD BOHA
V Novém světě chce Bůh předávat duše dětí ženám z božského srdce do jejich mateřského srdce již před početím.
Když pracuji se ženami, které nemohou otěhotnět, jejich důvody, proč chtějí dítě, jsou různé.
„Už je mi dost, už bych asi měla.“ „Mám strach, že to nepůjde.“ „Nechci zůstat sama.“ „Potřebuju změnu.“
A proč chcete dítě?
„Prostě ho chci.“
A co říká vaše srdce? Co cítíte?
„Nevím.“ „Třeba to zlepší naše manželství.“
Aha takže jako lék? Chcete ho tedy spíš v hlavě nebo v srdci?
„Aha, no asi v hlavě.“
Tak tady je první odpověď na vaši otázku z mnoha, proč nemůžete otěhotnět ...
Takto Nový svět nebude fungovat. Bůh chce předávat duše dětí do srdce nastávající maminky. Ale když má žena zavřené srdce a necítí, proč by k ní měla duše dítěte chtít? Duše dětí už se nechtějí rodit do karmických vztahů svých rodičů, nechtějí dělat záplatu nelásce, nechtějí sytit a vykrývat díry v nás. Chtějí být přijaté a milované. Chtějí být přijaté od první chvíle a to je ještě dříve než při početí. Duše dětí a Bůh chtějí vědět, že budou v laskavých a milujících rukou a srdcích svých rodičů. Bůh už nechce, aby docházelo k vnitřním zraněním dětí již při početí a v prenatalu, jako tomu bylo dosud. Bůh už nechce, aby nové generace dětí zažívaly tato opuštění, odmítnutí a nepřijetí rodiči. Toto trauma si pak děti nesou s sebou celý život a jen se na ně nabaluje další a další negativní prožívání. Bůh chce předávat duši dítěte z ruky do ruky tedy přesněji z božského srdce do mateřského srdce ženy ještě před početím. Duše dítěte se uvelebí v maminčině srdci a ta ji vyživuje svou láskou v tak zvaném pre-prenatálním období.
„Je to mezi mnou a ženou,“ říkal mi Bůh, když mi přivedl do srdce duši mého syna. „Je to new born duše. Bez karmy. Nová duše. Tobě ji mohu předat. Ty máš uzdravené otevřené srdce. Cítíš lásku. Je to dar pro Tebe.“
„Co mám dělat, Bože?“ ptala jsem se. „Jen ho miluj. Dávej mu lásku. Je ještě maličký. Bude růst a sílit v tvém srdci. Ozařuj ho láskou ve svém srdci. Tvoje srdce je jako nebeský inkubátor. Přinášíš tak Nebe na Zem.“
Duše dítěte je dar. Dar od Boha. A tak k ní musíme přistupovat. Milovat ji, ctít ji a být vděční a děkovat za to, co nám Bůh dává. V dítěti ji nesmíme už nikdy zavřít, nesmíme mu zavřít jeho krásné srdce, a musíme je stále vést k tomu, aby nezapomnělo na Boha. Aby vědělo, že je duše plná lásky, milovaná a drahá bytost pod boží ochranou, kterou On sám stvořil.
S láskou
Martina Bea