Jak vyprostit sebelásku a nechat ji zářit?

Drahé ženy, kamarádky a přítelkyně,

z mého Deníku z nebes vybírám další láskyplná slova z rozhovorů s moudrou duší mé babičky, která přes těžkosti života, nemoc a odříkání dokázala vyzařovat klid, lásku a světlo do celé rodiny. V naší moderní době se více a více odpojujeme samy od sebe, necháváme se ovlivňovat okolím a programovat si naše „pseudo-já“. Jako děti jsme to dělaly přesně naopak – vnímaly jsme přítomný okamžik, krásu kolem sebe, minulost nás nezajímala, ani budoucnost. Nedělaly jsme si žádné starosti. Byly jsme spojeny samy se sebou, s životem samotným, s láskou v naší duši. Pak se v nás začaly vytvářet nevědomé programy, přes které jsme přestaly svou duši cítit. A nyní se probouzíme a často si uvědomujeme divný pocit neúplnosti, prázdnoty a možná i bolesti, zklamání a strachu. Naše duše je uvězněná. Nevíme, jak se k ní dostat. Něco hledáme, něco nám chybí a často ani nevíme, co to je. Je to láska k sobě schovaná pod nánosy mentálních programů naší mysli.

„Jak se zbavit nenávisti a co to vlastně je? „

Nenávist je forma strachu, nízká energie. Strach z bolesti a ublížení, obrana proti ublížení. Ale sžírá jen toho, kdo nenávist v sobě chová. Strach máme jen tehdy, když nevíme, kdo jsme. Když nemáme vnitřní klid a mír samy se sebou. Když necítíme svou duši. Hodně se toho v našich životech děje. Potkáváme lidi, kteří svým chováním posilují náš vzorec strachu. Co dělají často ženy je, že zahrnují muže (i ženy) láskou, která patří jim samotným. Sobě ji mají dát nejdříve. Ale často sebe ignorují. Dávají plné náruče lásky druhým a očekávají ji zpět. Ale ona někdy nepřichází. Místo toho se dočkají odmítnutí, někdy fyzického i psychického násilí. A to v nich pěstuje nenávist resp. strach z bolesti, ublížení a nedostatku lásky a zavírá se jejich srdce. Stále ale touží po lásce a myslí si, že ji dostanou od jiných i přesto, že se bojí, že jim zase druzí ublíží. Jsou závislé na lásce druhých. Chtějí lásku od druhých, protože neví, že ji musí dát nejdříve samy sobě.

„Co tedy můžeme dělat?“

Vrátit se samy k sobě. Vážit si samy sebe. Ctít samy sebe. Neopírat svou sebehodnotu o hodnocení a přijetí druhými a jejich chování. Jestli jsem dost dobrá, vím sama. Jestli jsem moudrá, vím sama. Jestli mám dobrou intuici, vím sama. Jestli jsem dobrá máma, vím sama. A takto bychom mohli pokračovat. Zbavíme se strachu jenom tak, že se kompletně spojíme samy se sebou. Budeme cítit samy sebe. Svou duši, klid a mír uvnitř nás. Lásku v naší duši a spojení s nejvyšší energií. Uvnitř nás je lék na strach a nenávist. Musíme rozsvítit svoje láskyplné světlo uvnitř a nechat ho zářit. Prozářit programy strachu. Vše je energie. Láska je energie vysokých vibrací, strach je energie nízkých vibrací. Musíme posilovat sebe a žít každý nový den v lásce a míru samy se sebou. Pak vše ostatní přijde. To je náš úkol.

Milé ženy, my víme jak na to. Naplňujeme náš úkol společně v ženském kruhu klíč k harmonii. Objevujeme lásku k sobě, spojujeme se se svou duší a léčíme naše limitující programy. Přidejte se k nám, každá jste vítaná. Naše společná práce je důležitá pro nás samotné, pro správný vývoj našich dětí a naši krásnou zemi.

Přidejte se k léčivému ženskému kruhu Klíč k harmonii na