ODBLOKOVÁNÍ MENSTRUACE a LÉČENÍ ŽENSTVÍ
Poselství pro ženy od Máří Magdalény
Při naší meditaci se Silvií v Sacre Coeur k nám Ježíš promlouval: „Mluvte o zázracích.“ Nejdříve nám to nebylo jasné, ale pak jsme pochopily. Máme vyprávět naše příběhy – zázraky vyléčení. Říkal: „Tvůj příběh je zázrak. Silvie příběh je zázrak. Zázraky se dějí ženám v tvém ženském kruhu. Mluvte o nich.“
Zde je jeden z nich. Je v něm obsaženo poselství pro všechny ženy od Máří Magdalény, která je s námi v našem léčivém ženském kruhu Sacre Coeur a pomáhá nám žít posvátní ženství.
Menstruaci, ženství a schopnost početí si blokujeme svými myšlenkami a často si to vůbec neuvědomujeme. Můžeme si je zablokovat emoční energií, kterou si nabereme z událostí našeho života. Navíc se čím dál více při mých sezeních s klientkami potvrzuje, že ženství a menstruaci si blokujeme nejen událostmi v našich současných životech, ale již v prenatálním stavu a dávno i v životech minulých. Díky událostem v „historii ženství“ si předáváme negativní programy z generace žen na další generaci žen v našich rodinách. Je to naše duchovní lekce a smlouva, kterou jsme uzavřely samy se sebou, než jsme sem přišly, že to změníme. Nikdo jiný to za nás neudělá a díky naší proměně máme jedinečnou příležitost pozitivně ovlivnit sebe i další generace žen i mužů, naše dcery i syny.
Dana za mnou přišla s tím, že si přeje uzdravit svou menstruaci. Nějaký čas spolu již pracujeme a tak vím, že má za sebou velmi těžký dlouholetý vztah s mužem plný manipulací a finančního zneužití, ze kterého bohužel odešla s vysokými dluhy. Přestala menstruovat před rokem. Nyní jí je 30 let.
„Menstruaci a těhotenství jsem odstřihla před pěti lety.“ říká Dana.
„Co se přesně stalo?“ ptám se.
„Věděla jsem, že s partnerem, se kterým jsem byla, děti mít nechci.“
„A do té doby jsi menstruovala normálně?“
„Tenkrát jsem si zavřela v hlavě děti. Ale menstruovat jsem úplně přestala před rokem.“
„Co se tam stalo?“
„Partner mě podvedl. Tři měsíce jsem to v sobě dusila, než jsem mu to řekla. Nesu tuhle zradu pořád v sobě.“
Přichází ke mně Dany téma. MENSTRUACE představuje její ŽENSTVÍ. Souvisí to s tím, jak se vnímá jako ŽENA.
Přecházíme do terapie. Dana zavírá oči a já jí vedu k hlubokému nádechu a výdechu a spojení s jejím tělem a duší. Ptám se na první otázku a spouštíme práci podvědomí: „Když řeknu menstruace, co to v tobě vyvolává?“
„Přítěž, komplikuje mi to život. Omezuje mě to. Bolesti. Komplikace v partnerském vztahu. Stud. Není to hezké. Měla bych to brát jako aspekt ženství, já bych to tak brala, ale je to přítěž pro muže. Otravuje to a nemluví se o tom. S mámou jsem o tom nemluvila nikdy pořádně.“ Dana se na chvíli odmlčí a já na ní vidím, že se jí ulevuje. Přichází k ní nová energie a léčení. Staré myšlenkové programy odcházejí, jakmile byly vyřčeny. Pokračuje: “Měly bychom na to být pyšné. Je to TVOŘIVÁ SÍLA, je to ŽIVOUCÍ SÍLA, je to NOVÝ ŽIVOT. Je to ŽENSTVÍ.“
„Je to tak, že když má žena menstruaci, je to známka ZDRAVÍ?“ ptám se.
„Ano. Ale nikdo nás neučí mít ji ráda. Nikdo s námi o ni nemluví.“
Vede mě to do jejího těla, ukazuje se mi, že máme prozkoumat břicho: „Dančo, podívej se vnitřním zrakem na dělohu a vaječníky, co tam je?“
„Je tam nějaká šedivá hmota, která zacpala vaječníky.“ Dany podvědomí ji nyní nechává nahlédnout do jejího těla. Vidí mentální a emoční bloky, které způsobují její problémy.
„Dančo, nyní po mě opakuj polohlasem: Děkuji ti Bože, že ke mně přivádíš energii posvátného ženství. Děkuji ti, že ke mně přivádíš odpuštění, léčení, lásku a světlo. Tady a teď jsem se rozhodla nenést dál tyto mentální a emoční bloky z minulosti a místo toho volím lásku, světlo a ženskou energii. Děkuji ti Bože, že mi pomáháš cítit krásu ženské energie, která mě léčí. A dýchej. S každým výdechem odchází tato negativní energie. S každým nádechem přichází láska, světlo a ženství.“ K Daně přichází krásná léčivá energie, kterou nechává rozlévat po celém těle. Její vaječníky se čistí, mentální nánosy odchází a tkáně se uzdravují.
Něco mi pořád říká, že se máme podívat ještě dál. „Dančo, ještě cítím, že tam něco brání. Co je ještě v děloze?“
„Pocit ohrožení, nedůvěra k minulému partnerovi. K mužům. Chci utéct a schovat se. Teď se vidím, jak se choulím do klubíčka. Jsem omotaná provazy. Potřebuju se z toho dostat.“ Podvědomí jí vydává metaforu pro svázanost.
„Dobře, jak to uděláš?“ ptám se.
„Přetrhám ty provazy a narovnám se, abych mohla svobodně odejít.“ Čekáme chvíli, než podvědomí dokončí tento proces.
„Když můžeš svobodně odejít, co se změnilo v tobě?“
„Moje děloha a vaječníky se naplnily růžovou cukrovou vatou,“ směje se překvapeně. „Je tam hezky. Cítím BEZPEČÍ a BEZSTAROSTNOST.“
„Teď, když se cítíš bezpečně a bezstarostně, co vnímáš, když řeknu menstruace?“ ptám se.
„Nejsem pod diktátem nikoho. Nemám už žádné negativní pocity. Je to součást života.“
„Marti, teď vidím tanečnici. Má červené šifónové šaty. Vlají kolem ní. Má zrzavé vlasy.“
„Kdo to je? Jak se jmenuje?“
„Neslyším to, ale je to ta z toho tvého obrázku! Z obrázku k posvátnému ženství.“
„Máří Magdaléna,“ dodávám. I já ji takto vídám už nějaký čas, přichází, když pracuji se ženami a jejich ženskými tématy. „Co ti říká, Dančo?“
„Říká, že menstruace je daleko více než jen trpět, přežít ji a nebo k ní mít neutrální vztah. Je to čas pohroužení se do sebe a vnitřní kreativity. Mám si udělat rituál.“
„Dobře, napoj se na ten rituál a řekni mi, co vidíš, co děláš, kde jsi?“
„Jsem doma, kolem mě svítí solné lampy. Medituji. Mám na sobě červené korálky a červené šaty.“
„Co cítíš, Dančo?“
„Roste ve mně ženská energie. Jestli jsem někdy řekla, že jsem žena, tak to byl prázdný pojem. Teď to teprve cítím. Jsem jako bezbřehá voda. Silná ale ne ohrožující. Sebevědomá ale ne egoistická. Poklidná. Usmívám se vevnitř.“
„Jaké máš korálky na sobě?“
„Rubín, karneol, sytě červené až hnědé, zemité barvy. Je tam i rudraksha. Teď vidím lampionky. Sedíme v našem kruhu na břehu Vltavy. Je to slavnost, je nás tam hodně žen. Je to OSLAVA ŽENSTVÍ. Ne, počkej, je to OSLAVA MENSTRUACE! Cítím synchronicitu a jednotu mezi námi v kruhu.“ Nechávám Danu chvíli s pocity ženství a sama vidím tu slavnost. Cítím tu energii, která mezi námi je. Nikdo s nikým nesoupeří, jen jsme, cítím sesterství a hluboké spojení.
„Dančo, nech ať ti duše řekne, jestli toto je všechno, co jsme měly udělat. Stačí toto léčení?“
„Je tam ještě něco, co máme vyřešit, ale nevím, co to je.“
„Dobře, požádej svou duši, ať ti ukáže další obraz toho, co máme vyléčit a co je důležité pro uzdravení tvé menstruace a tvého ženství.“
„Ukazuje mi, jak funguji v mužském prostředí. Pracuji v IT a jsem ve firmě sama žena. Vidím zase Máří Magdalénu. Říká mi, že mám v sobě mnohem víc než toho chlapa, kterým se tam podvědomě snažím být. Mám oslavovat svoje ženství, ne je od sebe odsekávat. Mám projevovat svoje ženství v práci, přemýšlet jinak. Těšit se na to. Teď najednou cítím, že mám odpor do té práce chodit. Vidím se jak ráno vstávám a nechce se mi. Oni mě totiž kolegové neberou. Mám obavu, že mě nebudou respektovat, když jsem žena.“
„Jak víš, že tě neberou?“
„Oni mi to neříkají do očí, ale občas utrousí poznámky. Mají pořád nějaké narážky.“
„Vždyť jsi mladá, učíš se. Co ti chybí v práci?“
„Zkušenosti a znalosti. Chybí mi učitel.“ Dana se zarazí. Vidím, jak jí oči těkají pod víčky. Něco se změnilo. Ptám se: „Co se děje, co vidíš teď?“
„Stojím na břehu Nilu. Koukám na rákosí.“ Dochází mi, že se Dana přenesla do minulého života. „Jsi ve starověkém Egyptě, Dančo?“
„Ano.“
„Kdo jsi? Podívej se na ruce a nohy a řekni mi, jsi žena nebo muž? Co máš na sobě?“
„Je to divné, jsem obojí. Muž i žena. To je tak divné! Mám takové velké ruce a nohy, takové jak paličky, ale přitom jsem asi žena. Mám mužské ruce. Jsem oblečená v bílém hezkém oděvu. Už to vím! Jsem žena, ale převlečená za muže. Nemůžu být ženou!“ brada se jí třese pláčem.
„Co tam děláš?“
„Jsem stavitel, nějaký hodnostář. Rozdávám úkoly. Stavíme most přes řeku.“
„Proč skrýváš svoje ženství?“
„Protože bych nemohla dělat tuhle práci. Nedovolili by mi to.“
„Kdo?“
„No ti nahoře.“
„A co se stalo s tvou menstruací tenkrát?“
„Zablokovala jsem si jí. Pane Bože! Udělala jsem to, protože jen tak nemohli poznat, že jsem žena. Teď jsem hrozně naštvaná.“
„Na koho?“
„Na sebe! Dobrovolně jsem přijala tu funkci stavitele a popřela svoje ženství, ale pak jsem zjistila, že to nebylo dobré, trápila jsem se.“
„Dančo, jak tento minulý život souvisí s tvým současným životem? Co tě to učí?“
„Najít si ženskou polohu v mužském prostředí. Být ženou.“
„Ale to nemusíš nijak vymýšlet. Jen se spojovat se svou ženskou energií a přijde to přirozeně. To není nic, co bys měla nějak složitě plánovat, že?“
„Ne, jen být ženou. Dovolit si to. Nechat to proudit jako teď u tebe.“
Přijďte mezi nás do léčivého ženského kruhu Sacre Coeur a nebo na individuální sezení změnit svůj vztah k sobě, ke svému ženství, najít sebelásku a uzdravit své tělo. Nejbližší termíny setkání jsou uvedeny pod odkazem „LÉČIVÁ SETKÁNÍ“.
S láskou
Martina Bea
