POŽEHNÁNÍ PRO UZDRAVENÍ
rodových linií v Čechách
POŽEHNÁNÍ pro uzdravení rodových linií v Čechách
Z připravované knihy Svatý grál je v každém z nás 2
Bůh mi řekl:
"Stvořil jsem vás v lásce a z lásky a dal jsem vám svobodnou vůli. A vy jste ji šli uplatňovat do svých životů. Někdo pozitivněji někdo negativněji. Tak jste si do duše přivedli mimo lásky i negativní energii a ta se vám realizuje v tomto životě. Často se zlobíte na mě, na osud, na život, za to, jak žijete. Ale já tady stojím, jako váš milující otec, a čekám, až se opět rozhodnete na základě své svobodné vůle mi odevzdat veškeré utrpení a dojít k odpuštění. Pak na místo negativní energie přivedu do vaší duše opět LÁSKU a SVĚTLO. Je to jen na vás a vašem rozhodnutí."
Cítím volání. Vidím karlínský kostel. Mám opět přijít. Dlouho jsem tam nebyla. Od doby, kdy jsem se usadila v Sacre Coeur, nebyl čas. Nyní nastal. Volají mě zpět. Vidím dokonce místo, kam si mám jít stoupnout. Nemám sedět tentokrát v lavici, zvláštní. Stojí tam jedna z tamních nádherných soch. Nevybavuji si ale, kdo to je. Volání vychází od ní. Je to žena. Vím, že mám přijít s bílou růží a jasmínovou esencí. To ke mně právě přišlo. Dokonce vidím i obchod, kde to oboje koupím. Neuvěřitelné. A je to tak, nad mé očekávání skutečně mají jednu poslední lahvičku jasmínu.
Vcházím do kostela, je neděle večer. Nikde nikdo. Ani nedýchám, cítím energii svátosti tohoto místa. Na zemi za vchodem ve volném prostoru vidím mozaiku. Hvězdici. Něco mi říká, abych kolem ní do kruhu nakapala jasmín. Krásně se prostor provoněl. Vnímám čistotu té esence, čistotu duše, soucit panenky Marie, krásnou ženskou mateřskou energii klidu a míru.
Mířím k soše vlevo od hvězdy, která mě volá. Srdce se mi zastavuje a spouští se mi slzy dojetí. Anežka Česká. Hledím na ní a na anděla se zlatou korunou u jejích nohou. Hluboce se ukláním v úctě k její duši, k patronce české země. Pokládám jí k nohám růži a dotýkám se anděla. Kapu kolem sebe jasmín a stoupám si do jasmínového kruhu. Otáčím se směrem k hvězdici, zavírám oči a cítím, jak mě někdo bere za ruce. Za pravou ruku mě drží panenka Maria a za levou Anežka Česká. Propukám v pláč. Slzy mi tečou, cítím vděčnost a lásku ve svém srdci. Cítím jejich blízkost, jejich duše a naše propojení, které musím tisíciletí znát. Jinak si to nedokáži vysvětlit. Ale nejsme tam jen my tři. Vidím, jak se v prostoru kostela kolem hvězdice tvoří kruh českých žen. Je obrovský. Jde ke mně „České rody.“ Tvoří se další a další kruhy. K ženám přichází duše dětí. Vnější kruhy tvoří muži. Přichází stále více a více duší českých žen, mužů a dětí. Ženy pokládají doprostřed kruhu bílé růže. Kostel je zaplaven bílými okvětními plátky a zářivým zlatým světlem Ježíše Krista. Cítím tu sílu, až nemohu dýchat. Na stropě nad hvězdou je freska čtveřice žen, panenky Marie, Máří Magdalény, svaté Kateřiny a Anežky České. Bdí nad kruhem českých rodů. Jsem jediný člověk z masa a kostí v tomto kruhu. Kladu si opět otázku: „Proč já?“. České rody promlouvají. Sborem jako jeden muž. Slyším je odříkávat modlitbu k Bohu. „Děkujeme ti, Bože, za odpuštění a boží milost. Osvoboď český národ.“ Hlas stále sílí, cítím jej ve svém srdci. Hrudník se mi chvěje pod těmi slovy. Jde ke mně další slovo „Zrada.“ Vnímám dobu husitskou a pobělohorskou. Zradili jsme sami sebe. Zradili jsme lásku v nás. To cítím. Zradili jsme svůj vlastní národ. Ale proč tu stojím já? Najednou to cítím. Mám práci. Odpuštění českému národu. Boží milost je připravená. Bůh čeká, až to pochopíme. Každý jeden z nás musí dojít k odpuštění sám sobě i druhým. Vše, co jsme si kdy udělali v našich rodech. Neseme tuto energii stále s sebou. Předáváme si ji z generace na generaci. Proto jsme nemocní a nešťastní. Srdce se nám v minulosti zavřela a necítíme v rodinách lásku. Je čas to zastavit a otevřít svá srdce. A já mám nástroje. Vím, jak. A mám úzký vztah k Bohu. Proto já.
Vybavuje se mi noc před třemi týdny, kdy na mě svítilo boží světlo jako halogen. Přicházelo z Obrazu světla "Zázrak stvoření" Míly Chylkové (www.obrazysvetla.eu) v mé ložnici, který ona popsala jednou krátkou větou „Bůh vstupuje do hmoty.“ Ano, Bůh vstoupil tu noc. Ke mně. Se světlem ke mně přišel celý postup nového workshopu i jeho název. Proto vím, že je to požehnaná práce i prostor světla a lásky, který je nám nyní otevřen. Ráno jsem našla v deníku kompletní postup workshopu s názvem UZDRAVENÍ ŽENSKÝCH A MUŽSKÝCH RODOVÝCH LINIÍ. Devět bodů, jak začít se změnou vědomí českého národa. Nový směr. Cítím, že to je konečně ONA CESTA, po které má největší smysl jít. Všechno, co jsem dosud dělala, vedlo k tomuto bodu. Po každém kroku následoval další. Nyní se spletly nitky mé práce a neutuchající touhy prozkoumávat lidské vědomí do tohoto momentu. Odpuštění českému národu.
Rody odchází. S úctou se klaním této chvíli a prožitku, který navždy zůstane v mém srdci. Sedám si do lavice a chci mluvit s Bohem. Žádám vysvětlení. Bůh odvádí mou duši nad kostel. To spolu děláme často. Koukáme na můj život z božské perspektivy. Vracíme se zpátky na začátek mé duchovní cesty. Ukazuje mi samu sebe v zoufalství a utrpení před šesti lety. Klečím před sochou panenky Marie a usedavě brečím. „Vidíš, jakou cestu jsi ušla?“ říká a drží mě kolem ramen. „Všechno se děje správně tak, jak má. Všechno bylo nutné pro tvou transformaci.“ Obraz se mění a já vidím z božského pohledu dnešní kruh českých rodů. Bůh pokračuje: „Stejné místo, jen o šest let později. Máš všechno, co potřebuješ, abys mohla začít. Máme spolu posvátnou smlouvu. I se všemi lidmi, kteří tě požádají o pomoc. Jsem připraven.“
Všechny akce k uzdravení rodových linií najdete zde: www.martinamrackova.cz/akce
Jste srdečně zvaní a vítaní k této společné práci, která připraví láskyplné prostředí pro aše současné rodiny, ale i pro generace našich dětí a vnoučt, kteří přijdou po nás.
S láskou
Martina Bea
