Přepište paměť svého těla a uzdravíte se
Bolest v zádech mě budí. Nemohu usnout, je to tak pronikavé, z očí mi tečou slzy. Sedám si do svého meditačního křesla, snažím se přemluvit samu sebe, že bolest neexistuje, snažím se od ní odpojit a znovu usnout. Zavírám oči. Před mým vnitřním zrakem se odvíjí příběh mého života. Jako bych seděla v kině a sledovala film. Jedna sekvence střídá druhou, rychlost jak na horské dráze. Najednou se film zastavuje a z mého podvědomí se vynořuje dávno zapomenutá vzpomínka.
Je mi 17 let a stojím v obýváku bytu mého tehdejšího kluka, cítím tíseň na prsou, strach a zoufalství na hrudi, on stojí na balkóně a se šílenstvím v očích říká: „Jestli mě opustíš, skočím! Budu křičet, že jsi mě strčila a všichni budou vědět, že za to můžeš!“. Najednou se objevuje další scéna v jeho obýváku, padám na kolena, nemohu dýchat, hrdlo mám sevřené, právě kolem mé hlavy proletěl těžký skleněný popelník, sypou se na mě střepy ze dveří, které vysklil. Kdyby mě býval trefil, zabil mě. Nemohu pochopit jeho chování, nemohu popadnout dech a bolí mě srdce. Nakonec se ocitám ve svém dětském pokoji v poslední den našeho vztahu. Paralyzovaná, otřesená, hlava mě bolí. Tentokrát už se trefil, uhodil mě pěstí do obličeje. Znovu nemohu popadnout dech, srdce mám plné bolesti, hlava mi třeští, jsem v šoku a nevím, co se přesně stalo.
Uvědomuji si zase samu sebe ve svém křesle o dvacet šest let později. Fyzická bolest vytahuje uprostřed noci tyto scény hluboko z mého podvědomí. Ve skutečnosti jich bylo mnohem více. Tyto tři byly klíčové – první, emočně nejvypjatější a poslední. Emoční bolest se uložila do mých zad a čekala tolik let. Emoční paměť těla je neúprosná. Ukládá se vše, co prožíváme. Pochopila jsem, že je čas s touto energií v mých zádech skoncovat. Začíná se mi vybavovat, co následovalo bezprostředně po tomto vztahu, všechno to psychické i fyzické násilí zanechalo hluboké rány v mé duši. Zničené sebevědomí, ztráta důvěry v samu sebe, ztráta sebehodnoty a sebelásky, nedokázala jsem chodit s žádným klukem, protože jsem si myslela, že nejsem dost dobrá. Vybudovala jsem si v sobě strach. Několik let po tom, jsem měla fobii z davů, bála jsem se kdykoliv, když jsem vstoupila do metra. Bála jsem se nepřehledných situací, protože pořád někde vzadu jsem čekala odplatu. To byl výsledek vztahu s manipulátorem a násilníkem. Zavřela jsem svoje srdce a obalila jej strachem. A netušila jsem, že se mi vše uloží i do paměti těla a vytvořím si v zádech obranný krunýř. Následující roky překryly tyto vzpomínky, ale někde uvnitř moje duše pořád volala po lásce a očištění.
Abych vyléčila bolest svých zad, začínám přepisovat jednu situaci za druhou, které vyplouvají z mého podvědomí. Jednu uloženou vzpomínku za druhou. Vždy se znovu napojuji na energii, která ve mně zůstala. Znovu cítím strach, lítost, vinu, bolest a zlost. Záda mě bolí, tělo mi dává jasné signály, kam se vše uložilo. Odlupuji mentální nánosy ze svých svalů a otevírám svoje srdce. Odpouštím jemu za to, co dělal. Odpouštím sobě, že jsem to dovolila. Vypouštím ze sebe energii strachu. Každou vzpomínku přepisuji novým mentálním programem a osvobozuji svou duši. Prožívám každou vzpomínku znovu a měním její obsah – stavím si obranu proti manipulacím, hájím samu sebe a odcházím s hrdostí. Neutralizuji energii emocí. Nechávám zodpovědnost za jeho život čistě na něm, protože to je jediné, co jsem měla kdy udělat. Najednou vidím samu sebe se zářícím srdcem. Ze srdce mi vychází světlo směrem k němu. Z jeho srdce nevychází nic. Najednou chápu tento obraz, vidím to tak jasně. Byla jsem to já, kdo přinášel lásku. On mě manipuloval do viny a strachu. Hovořím se svými duchovními průvodci a ti mi sdělují poselství, která jsme nyní již mohla pochopit, abych nechala vše s láskou odejít a moje záda se uzdravila: „Nic z toho nebyla tvoje vina. Byla jsi mladá, nedokázala jsi poznat plíživé manipulace a jeho poškozující jednání. Šla jsi do tohoto vztahu s otevřeným srdcem. Skutečně jsi ho milovala a on nevěděl, co má s tvou láskou dělat. Měl těžké dětství a nedostatek lásky. Ze svého utrpení nedokázal jednat jinak, uměl manipulovat, protože to se v životě naučil. Dostal dar života a jen on sám je zodpovědný za to, jak s ním naloží. A ty jsi zodpovědná za ten svůj. Není třeba si nic vyčítat. Pohlížej na to jako na cennou zkušenost, která byla těžká, ale v rozvoji tvé duše důležitá. Nyní znáš svou hodnotu, nyní víš, kdo jsi a můžeš skrz tuto zkušenost pomáhat i ostatním ženám.“
Pokud zažíváte ve svém životě něco podobného, jako já tehdy, toto je moje poselství pro Vás: Uvědomte si, že jste čistá duše. Veškerá tato negativní energie jen zavírá vaše srdce a vy pak nemůžete vidět krásu sebe sama. NEDOVOLTE TO. Nebojte se za sebe postavit, nenechte se programovat. Nevěřte všem těm lžím o vás, které si manipulátoři vymýšlejí, aby vás měli v hrsti. Nenechte ničit svou duši a fyzické zdraví. Přijďte se naučit rozpoznat manipulace, spojit se se svou duší třeba na náš Ženský kruh nebo na některý léčivý seminář a objevit, kdo doopravdy jste. Vždy můžete změnit svůj život a otočit své trápení ve svobodu. Nejste to, co o vás říkají druzí – vaše srdce ví, kdo doopravdy jste. Jste čistá esence lásky. Nejste důvodem jejich jednání a nenesete za to odpovědnost – důvodem jejich zlosti a agrese jsou oni sami. Nejste příčinou toho, že se druzí cítí špatně – to oni sami jsou zodpovědní za to, jak se cítí. Nenechte, aby vás chování druhých negativně ovlivňovalo, abyste se cítili špatně, abyste měli strach a nesli vinu za jednání druhých. NEDOVOLTE TO.
Martina Bea Mráčková
