Přečtěte si příběh Katky – maminky Janičky, která dokázala rychle překonat strach, bezmoc a zoufalství z vážné nemoci své holčičky a pochopit mnoho o svém životě.
Do konce prázdnin minulého roku vedla naše rodina celkem běžný rodinný život. Já s manželem jsme chodili do práce, syn navštěvoval první stupeň základní školy a dcera se chystala do první třídy. V té době jsem přemýšlela o změně práce, ale zatím jen ve své hlavě. Pak přišlo první září a dcera začala být jako vyměněná. Byla unavená a v noci se často i pomočovala. Stále chodila pít a na toaletu. Mysleli jsme si, že je to jen tou změnou. Ale bohužel se situace nijak nezlepšovala a dcera byla čím dál unavenější a vyhublejší. Koncem září vyslovil manžel obavu, že se jedná o cukrovku. Hned jsme se objednali k pediatričce. Přála jsem si, aby nám doktorka potvrdila střevní virózu a že to dietou za pár dní vyřešíme. U pediatra se seběhlo vše dost rychle a já věděla, že je zle. Začala jsem brečet a nešlo to zastavit. Sanitka byla na cestě a než jsem se vzpamatovala, byli jsme v Motole. Kolem Janičky se střídali doktoři, pořád se na něco ptali a já jsem moc nevnímala, co se děje. V hlavě mi pořád znělo slovo cukrovka. Vůbec jsem netušila, co bude dál a chtělo se mi vlézt někam do kouta a usnout. Celý týden v nemocnici jsem byla jak v mrákotách. Připadala jsem si, jak když ke mně mluví všichni přes tlusté sklo, v hlavě mi hučelo vyčerpáním. Dostala jsem ke studiu velmi tlustou knížku o dceřině nemoci, kterou jsem nebyla schopná číst. Byla jsem ve fázi šoku - zcela paralyzovaná, ochromená a svět byl jak v mlze. Nepamatuji si z tohoto období skoro nic.
Z fáze šoku jsem se přesunula do fáze reaktivní, musela jsem přece něco udělat! Začala jsem objíždět a obtelefonovávat všechny dostupné odborníky, ale i léčitele a šamany, o kterých se kdokoliv vyjádřil, že by mohli pomoct. V důsledku toho jsem utratila mnoho času i peněz a navíc dceřiny energie, abych jí mohla každý týden nechat pomačkat plosky nohy, nechat zjistit druhy červů, které údajně její i moje tělo obývají a mnoho dalších marných pokusů o uzdravení. Na internetu jsem celé noci hledala debaty o možnosti vyléčení. Utratila jsem další peníze za „speciální vitamíny“, „bezmléčnou terapii“ a mnoho dalšího, čemu jsem uvěřila. Žádná z těchto cest nevedla ke zlepšení. Začala jsem se uzavírat do sebe a bylo mi velmi smutno, zachvátila mě marnost, zlost a strach. Do toho přišla další rána. V práci jsem nemohla pracovat na částečný úvazek, abych se o dceru mohla postarat a ještě navíc se ke mně někteří kolegové obrátili zády. Připadala jsem si, jako ve zlém snu. Rozpadl se celý můj vnitřní svět, sesypaly se mi hodnoty a ideály, prožívala jsem obrovský zmatek a bezmoc, co bude zítra a na koho se obrátit. Měla jsem obrovský strach z množství neznáma. Nevěděla jsem, do čeho jdu a co mě čeká. Pociťovala jsem vinu a lítost. V hlavě mi pořád běželo: Proč zrovna já, co jsem komu udělala? Co Janička komu udělala? A to samozřejmě nikam nevedlo.
V té době a zoufalé situaci jsem si přečetla článek Martiny Mráčkové o NLP a jejích klientech, kteří úspěšně zvládli svoje životní krizové situace. Byla jsem si jistá někde uvnitř sebe, že mi Martina pomůže vyznat se v této situaci a vykročit na lepší cestu. Již na první schůzce proběhlo mnoho změn v mém vnímání celé situace. Rozebrali jsme můj život, uvědomila jsem si, co je pro mě důležité, koukla jsem se na celou situaci z nadhledu, začala jsem vidět novou budoucnost a velmi záhy jsem pocítila velkou úlevu. Pochopila jsem také, že musím z práce, kde bylo plno negativní energie, odejít a najít cestu, která naplní moje vnitřní poslání. Začala jsem studovat stravu, první pomoc a nyní s Martinou připravujeme workshop pro rodiče, jako jsem já, abychom jim pomohli v jejich nelehké situaci se vyznat v jejich prožívání a dali jim nástroje a pomůcky, jak si mohou zajistit větší psychický komfort.
Našla jsem další pomoc v Klubu maminek diabetických dětí. Postupně jsem se na internetu přidávala i k dalším skupinám jako Diabetes melitus 1, klub DIA stévia, diabetické děti do 18 let. Zjistila jsem, kolik podobných klubů existuje a jak moc zde vládne solidarita a přátelství mezi jednotlivými členy. Mám dnes kolem sebe lidi, se kterými mohu sdílet zkušenosti, rady a vznikají nová přátelství. Díky těmto spolkům a sdružením jsem získala informace o tom, co mám dělat, jak žádat o příspěvek u úřadu práce, že musíme změnit zdravotní pojišťovnu, protože máme velmi nevýhodné podmínky. Uvědomila jsem si také, že mohu čerpat finanční prostředky z životní pojistky a překlenout tak toto nelehké období.
Díky společné práci s Martinou jsem se velmi rychle dostala z fáze reaktivní do fáze adaptace a vyrovnání se s celou situací. Podařilo se mi záhy překonat pocity bezmoci a zoufalství. Uklidnila jsem se a vím, že na to nejsem sama. Našla jsem zdroje své vnitřní síly, kterou si nyní uvědomuji. Na mnoho věcí dnes koukám jinak a vím, že jsem na cestě svého znovuzrození a pracuji na sobě. Začal se měnit celý svět kolem mě. Mám ve svém životě pocit většího souznění s ostatními lidmi. Začala jsem se více bavit s ostatními. Lidé se na mě smějí a já na ně, i s nimi. Život je najednou zase fajn. Změnila jsem se a lidé na mě také jinak reagují. Ti, kteří už v mém životě neměli být, odešli. Našla jsem svůj vnitřní klid a mír. Vím, že jsem na správné cestě. Svou změnou pozitivně ovlivňuji Janičku i své okolí. Janičky nemoc je poselství i pro mě – běž dělat to, co je smysluplné, objev sama sebe, vyřeš staré záležitosti a postav se celé situaci s hrdostí, silou a láskou. A to nyní dělám každý den.
S láskou
Katka
….. úryvek z knihy Svatý grál je v každém z nás